A tuhle znáte? Český chasník opustí svou rodnou vísku a odjede do světa. Díky pobytu v exotické krajině zmoudří, získá zkušenosti a potká zde princeznu. Tu zachrání ze spárů zla a přiveze si ji zpět do českého království jako svou ženu.
Při sledování novoroční pohádky mi přijde, že můj život je také jakoby inspirován pohádkou a je plný dobrodružství a nečekaných překvapení. Psal se rok 2009 léta páně, když jsem se vydal do Turecka na svůj první studijní pobyt. Abych zmoudřel ještě více a získal krom teoretických znalostí také něco z pracovních zkušeností, vydal jsem se v srpnu 2012 na druhou cestu do tureckého Istanbulu. Zde jsem potkal svou současnou družku a zachránil ji z moci korporátní společnosti, kde pracovala tak těžce, až byla taková zelenkavá. Každá láska musí projít zkouškou. Tou naší byla moje další šestiměsíční cesta, tentokráte do Nového světa. Ve zkoušce jsme oba obstáli. V České kotlině jsme po mém návratu společně založili firmu a tím se náš příběh dostal do dalšího dějství.
Není pohádka jako pohádka. Tou naší není O šíleně smutné nebo pyšné princezně ani Sůl nad zlato nebo Zlatovláska. Tou naší je spíše Lotrando a Zubejda!
Přestože jsou naše rodné jazyky rozdílné, lišíme se také kulturou i náboženstvím, máme společné kouzlo lásky, která i hory přenáší a zlomí tu nejsilnější kletbu. Učíme se jeden od druhého zvyky a obyčeje. To byste nevěřili, jak exotický zvyk je pro tureckou královnu péct vánoční cukroví nebo štědrovečerní kapr s bramborovým salátem. Já se naopak učím na plotně péct lilek nebo vařit pravý turecký čaj a kávu!
