„Hele, stejně to nikdo nečte, tak se na to vyprdni.“ I toto se mi honilo hlavou, když jsem zjistil, že je už zase pátek a já stále nevím, o čem bude můj pravidelný páteční článek.
Leden byl dlouhý jak týden před výplatou, ale suchý únor nějak strašně rychle utekl. Výmluv, proč nestíhám napsat článek, bych našel asi deset. Mohl bych začít tím, že přeci jsem neměl celý týden vůbec čas, pořád něco řešil a někde byl. V pondělí jsem měl pracovní schůzku a stopoval nakladač, v úterý se připravoval na středeční prezentaci mimo Prahu. Ve středu jsem byl na cestách a ve čtvrtek jsem také něco řešil venku. No, vidíte, prostě pořád něco a nemám vůbec čas si pořádně sednout k počítači a něco sepsat. Ale to ne. To se nepočítá a předsevzetí je předsevzetí.
Vařím článek a guláš
Takže tu dumám před obrazovkou a píšu, co mě napadne. Nemusím se cítit provinile. Pozorný čtenář nebo posluchač (audio) knihy Povídání o pejskovi a kočičce ví, že i slavný pan Josef Čapek měl o Vánocích tvůrčí krizi a se psaním mu musely poradit pejsek s kočičkou.
Zejména, když jsem se měl učit na vysoké na zkoušky, tak jsem musel zrovna neodkladně uklidit celý pokoj, přerovnat skripta a seřadit trička podle abecedy. Prostě jsem měl mnohem důležitější úkoly než to učení. Dneska je to podobné. Musím přece nejdříve dodělat staré resty, začít pracovat na nových úkolech a do toho ještě vařit guláš, který jsem synovi při odchodu do školky slíbil. Guláš se už vaří na plotně a čas běží.
Nejsem ve stresu, protože jsem to už začal řešit a tvořím. Prostě jsem se do toho psacího úkolu pustil a najednou to vypadá mnohem snadněji než to celé odkládání. Osvědčilo se mi stanovit si nějaký jasný termín a k tomu vše směřovat. Nejsem v tom perfektní, ale začínám tušit, co na mě funguje. Řeknu si, že do tehdy a tehdy musím něco dodělat a přes to nejede vlak. Je pátek. Rozkaz zněl jasně. Článek musí být.
Než mít jen nějaký rozplizlý termín, prostě si na sebe upletu bič a pak se mi na tom lépe pracuje. Znám se a doteď mě mrzí některé osobní prohry, kdy jsem si říkal, že budu dělat toto nebo tamto, a nikdy jsem se k tomu nedostal. Prostě klasické chorobné odkládání, kterému se říká moderně prokrastinace. Touto diagnózou aktuálně nejvíce trpí náš česko-turecký blog ČeskoTurecko a také projekt Tvario nebo Greenup.
Nespokojenost může být dobrá věc
Mám okolo sebe pár lidí, co nejsou spokojeni se svou aktuální situací. Chápu. Také nejsem spokojený jen tak s něčím. Ale věřím, že správně využitá nespokojenost je motorem inovace a pokroku. Co neuznávám je věčné stěžování si a nicnedělání. Na výmluvy je každý expert, ale co už zvládne jen pár lidí je zatnout zuby a svou situaci změnit. Může to být například změna práce, bydlení, partnera nebo dodělání jiného náročného úkolu. Stěžování nespokojenost nevyléčí, a práce na změně ano.
Pracujte, i když úspěch není v dohledu
Další věc, co se stále ještě učím, je pracovat, i když se nikdo nedívá. Třeba jako tento blog. Sám nevím, kolik lidí jej čte a co tomu říkají. Ale nevadí. Dělám to po sebe a svůj vnitřní pocit. Prostě jsem se nedokázal smířit s tím, že jsem s tím přestal, tak jsem se rozhodl jej od začátku roku 2025 resuscitovat.
Každý úspěšný tvůrce vám potvrdí, že to nějakou dobu trvalo, než uspěli a museli se obrnit notnou dávnou trpělivosti a tvořit jen pro sebe. Je to běh na dlouhou trať, takže je potřeba správně rozložit síly, být neúnavný a vytrvalý. Nejsem ještě úspěšný, tak jak bych chtěl – to souvisí s tou neustálou nespokojeností, ale mohu potvrdit, že se mi v životě podařilo pár věcí jen proto, že jsem to nevzdal a pokračoval. Ostatní po cestě odpadli, ale já si držel směr a najednou koukám, kam až jsem došel. Toho se stále držím a pokračuji tedy i v tom psaní.
Moudro na konec
Vážím si toho, že i když u toho psaní trochu vařím z vody a současně vařím ten slíbený guláš, dočetli jste až sem. To chtělo vážně odvahu. Díky.
Finíto. Jsme u konce. Guláš a článek skoro hotový. A pak, že to nejde. Jde. To bylo výmluv a keců okolo. Ale chtělo to si na to jen sednout, začít a psát, co mi přijde na mysl a naťukat to do klávesnice. Zkuste to taky. Přestaňte naříkat a začněte vařit. I když to bude jen z vody. Nikdy nevíte, čím to po cestě zahustíte, a nakonec z polévky může být i guláš.
Mám tedy na vás na závěr velmi důležitou otázku. Zahušťujete guláš jíškou z mouky, chlebem nebo bramborou? Já jsem do toho dneska dal bramboru. Jíšku z mouky totiž neumím a mám tam vždy hrudky. Na knedlíky nemám čas ani sílu, takže guláš bude s těstovinami.
Stále čtete? To fakt nemáte nic lepšího na práci? Ne, kecám. Jsem rád. Díky.
Pokud nechcete přijít o můj další páteční vývar, přihlaste se tady a každý nový článek vám pošlu mailem. Chystám pro vás další články nejen o vaření, podnikání, a osobních každodennostech, ale ve spolupráci s kamarádkou pro vás chystám článek o Alžírsku. Tak a je to venku. Tento musím fakt napsat. Máme tu další bič. Nebude to taková rychlovka jako tento článek, ale nechám jej pěkně uležet, aby měl lepší chuť.
