Když jsem toho dne šlápl bosou nohou na malou kostičku Lega, která se mi zaryla hluboko do chodila, místo očekávaného zaklení jsem se pousmál. Tento okamžik bolesti mi připomněl, že se v našem bytě děje něco kouzelného. Znovuobjevuji svět, který jsem jako dospělý už dávno opustil. Snad po více než dvaceti letech jsem se díky mému synovi vrátil k jedné ze svých nejoblíbenějších dětských zábav – stavění z Lega. Zjišťuji, že tato nadčasová stavebnice dokáže propojit generace a neomrzí vás v žádném věku.
Přestože jsme měli s Legem nějaký čas vztah na dálku, tak jak se říká: „stará láska nerezaví“. Díky synovi jsem v sobě objevil dlouho neživenou vášeň a radost ze stavění. Ze začátku syna stavění moc nebavilo, ale naopak si užíval bourání, takže mé stavby neměly většinou dlouhého trvání.
Duplem to jen začíná a nikdy neskončí
Ze synem jsem začal s Duplem, které jsem jako dítě nikdy neměl. Syn první lego dostal od tureckého příbuzného, když mu bylo teprve pár měsíců. Byl to Byl to Buzz Rakeťák. I s velmi omezeným počtem kostek jsme si užili spousty zábavy. Další kostky nadělil Ježíšek, a to co nám při stavění chybělo jsem také dokoupil samostatně na internetu. Duplo je totiž ideální pro stavbu velkých staveb jako jsou věže, tunely nebo perón pro vlak.
Manželka se na mě trochu čuřila, protože pro mojí znovu objevenou vášeň neměla moc pochopení. To, že jsme postavili z Dupla věž sahající až ke stropu ji jen utvrdilo v tom, že Lego kostek už máme opravdu hodně.
Když syn trochu povyrostl a nehrozí bezprostřední nebezpečí, že se nějakou kostkou zardousí, tak jsme si začali hrát i s klasickými malými kostkami. Po Duplu mi klasické Lego kostky připadaly úplně titěrné a malinkatí panáčky proti těm z Dupla úplní trpaslíci. Úplně jsem zapomněl, jak malé to klasické Lego je. Nové možnosti stavění se vám také otevřou, když zjistíte, že se to Duplo dá kombinovat i z těmi klasickými Lego kostkami.
Tak mě překvapilo, jaké nové barvy Lego kostky mají, jaké jsou jejich nové typy a jaké od té doby vznikly bohaté výrazy tváře figurek, jak realisticky jsou zpracované zvířátka a jaké jsou různorodé pokrývky hlavy panáčku.
Moje první Lego
Jako malý kluk jsem si s Legem velmi rád hrál. Pokud si dobře pamatuji, tak můj první set bylo bílé safari auto s červeným pérováním. Pak jsem měl myslím ještě nějaké letadýlko a červenou loďku se žralokem. Postupem času nám Lego přibývalo a měli jsme s bráchou společně piráty, kovboje, policajty, kameramana a další. Jako starší jsem přešel na Lego Technic, u kterého jsem také v pubertě skončil. Je opravdu velmi zajímavé ted vidět mého syna, jak si hraje s úplně stejnými figurkami a kostkami.
Jako první Lego Technic jsem myslím dostal červenou formuli, která měla volant a zatáčecí kola. Game changer byl elektrický motorek, díky kterému jsem si rozpohyboval nejrůznější autíčka a strojky. Obecně jsem rád z Lega stavěl nejrůznější „technické” vychytávky, jako jsou skryté dveře, propadla.
Stavění bez plánku, ale podle pravidel
Samotné stavění mi vždy zabralo mnohem více času než následné hraní s hračkou, kterou jsem si z Lega postavil. Vždy jsem „dbal na design“. Šlo mi o to, aby ta stavba také nějak vypadala a dával jsem dohromady kostky stejné barvy a dělal vše symetrické. Nejvíce mě rozčilovalo, když brácha postavil něco „hala bala“ a nemělo to nějaký „šmrnc“ a každá kostka byla jiné barvy. S odstupem času musím uznat, že je to vlastně jedno. I když teď při stavbě mám stále nějaká svá vnitřní pravidla, neřeším už tolik barevnost kostek. Teď prostě stavím a kombinuji.
Nekonečná inspirace stavění
Jako malý jsem rád stavěl věci podle toho, co jsem ten den prožil. Dost často jsem si sám postavil hračku, kterou jsem zrovna neměl. Různá letadla, auta, lodě a celé filmové scény. Celý okolní svět byla moje inspirace.
Se synem to teď děláme stejně. Byli jsme na hokeji a potom chtěl doma také postavit „hokejiště“.
Nedávno chtěl jeřáb, tak jsme jej postavili. Potom chtěl kloubový autobus. Tak jej taky máme a nemusí se kupovat v hračkářství. V minulosti jsme stavěli i Zoo, statek a věrně jsme rekonstruovali scénu, jak jej v ohradě kouslo prasátko. Ale zatím nejnáročnější projekt je několikapatrový dům s funkčním výtahem. Při jeho stavbě jsme právě zkombinovali Duplo a malé klasické Lego kostky. Zatím stojí a slouží dobře.
Lego je opravdu hračka pro každého a hraní s ním není omezeno věkem. Fascinuje mě, jak je možné z Lega postavit téměř cokoliv. Byli jsme se podívat v pražském muzeu Lega a těším se, že se třeba jednou podíváme společně do Legolandu. Uvidíme. Než dojdeme k Legu Technic, čeká nás ještě dlouhá cesta a do té doby se těším na všechno to dobrodružství, které společně prožijeme.
Jestliže chcete toto dobrodružství prožít společně s námi, sledujte mě na Threads, nebo se přihlaste k odběru novinek a každý den vám do mejlu přistane nový článek z tohoto blogu.
