V tomto týdnu jsem přemýšlel nad několika tématy, o které se s vámi podělím. Vím, slíbil jsem článek o Alžírsku nebo podnikání, ale v hlavě se mi tento týden honilo něco jiného. Jsou to jen takové mé úvahy a popravdě v tom nemám ještě úplně jasno. Ale skutečnost, že o tom takto přemýšlím a píšu „nahlas“, mi pomáhá si ty myšlenky utřídit.
Zdraví až na prvním místě
Ze všeho nejdůležitější je zdraví. Konkrétně zdraví syna, kterému nebylo poslední dny dobře. Naštěstí už zabírají antibiotika, takže to vše vypadá na dobré cestě a do Velikonoc bude fit. Přestože poslední dny hlavně prospal a jeho věhlasná nekonečná energie byla tatam, měl jsem také možnost užít si jeho společnost. Když zrovna nespal, tak jsme si spolu hráli. Nejvíce jej baví Lego, společně jsme postavili několikapatrovou budovu s výtahem, nebo továrnu na pórobetonové tvárnice.
Zní to divně, ale opravdu jsme si s fabrikou vyhráli jedno celé dopoledne. Jak jsme na tento nápad přišli, by vydalo na samostatný článek. Vše začalo jednoduchou otázkou: „tati, co to je?“. Pak začala moje přednáška, a proto se z nás stali velkotovárníci. Dnes jsme si hráli na statek a na vozíku za traktorem vozili ovečky sem a tam.
Na začátku týdne jsme spolu byli u paní doktorky, kde se syn ukázal jako vzorný pacient. Spolupracoval a nebál se dát prstíček na krevní test, a dokonce si nechal udělat stěr z úst. Za své hrdinství dostal od paní doktory obrázek, hračku a recepis na sirup 3x denně a bude chlapík jako rys. Jeho hrdinství odměnila také jeho babička, která se přišla na maroda podívat.
Ale teď k tomu hlavnímu
Baví mě syna pozorovat a učit se od něj to, co jsem už dávno zapomněl. Ta bezprostřední radost z banálních věcí, prožívání přítomného okamžiku a nemyšlení na to, co bylo a co bude. Prostě teď je teď. Toto nastavení mysli mi pomáhalo zejména, když se mi v práci vyskytly nějaké nepříjemnosti. Na jednu stranu to k té práci patří, ale nikdy to není příjemné. Hlavně, když člověk dává do své práce všechno, snaží se odvést nadprůměrný výkon a je si jist, že to nebyla jeho chyba, tak jej sebemenší kritika zasáhne a o to více ublíží ta cílená zraňující agrese.
Právě proto jsem se snažil na to v tomto týdnu nemyslet, nepřipomínat si to a říct si, že je to tak, jak to je, a já s tím teď už moc nenadělám. To mě také vedlo k přemýšlení nad dalším tématem, proč jsou někteří lidé tak zlí, pomstychtiví a zákeřní. Nebo se tak aspoň tváří na anonymním internetu a možná by se jako štěkající pes v reálném životě k ničemu neodhodlali.
A jak dál?
V každém případě to mé myšlenky také dovedlo na další rozcestí. Zvažuji, jakým směrem se dále vydat. Zda pokračovat v tom, co dělám doteď, i když to vyžaduje se občas střetnout s blbcem, nebo se na to vyprdnout a vydat se úplně jiným směrem. Nebo možná jen jít na to celé oklikou. Uvidím. V každém případě jsem si řekl, že takto to už dál nejde. No, asi vám to moc neřeklo, co? Hlavní je prostě jít stále dopředu, nevracet se k minulosti, ale spíše se soustředit, aby člověk neztratil směr.
Ale mohlo by být pro vás zajímavé jiné téma, nad kterým jsem se tento týden zamýšlel. Co je vlastně v životě důležité. Zda třeba jen kvůli penězům zůstat v zaměstnání, které vás jako upír vysává a máte za to „bloody money“, nebo se radši uskromnit a najít si flek, který vás bude vnitřně naplňovat a budete se tam cítit lépe. Chápu, že dobrým pocitem hypotéku nezaplatíte, ale je to právě o těch prioritách, co je pro vás důležité.
Nový směr
Tento týden mi ukázal, co je pro mě osobně důležité a na jaký směr bych se měl soustředit. Uvidíme. V každém případě už do šuplíku na něčem novém pracuji. Je to zatím jen taková seminárka a slovní cvičení, ale sepsal jsem si to, abych mohl jasně formulovat své myšlenky, sdílet je s ostatními a zeptat se jich, zda na tom chtějí se mnou pracovat. Už jen ty představy, které se mi při psaní honily hlavou, mě těšily a dělaly mi radost. Byl to můj příjemný útěk od nepříjemné reality. Ale nikde není psáno, že i tohle jednou nemůže být moje/naše realita. Vím, zatím píšu v hádankách, ale ten, kdo má vědět, ví a ti ostatní si na to musí ještě počkat.
Pokud jste to dočetli až sem, tak to tedy musíte být moji věrní příznivci nebo rodinní příslušníci. V každém případě vám přeji hezký víkend a dělejte v životě to, co je opravdu důležité a né to, za co dostanete zaplaceno.
Jestliže chcete, aby vám i příští pátek odpoledne přistál do emailové schránky nový článek z mého blogu, přihlaste se zde. Mé každodenní myšlenky a nejen týdenní shrnutí můžete sledovat na Threads. Na Instagramu moc aktivní nejsem, ale když někam zrovna cestuji, tak se tím rád pochlubím.
