Byli jsme s rodinou a přáteli na procházce po městě. Vyhládlo nám, ale nebylo to zas tak akutní na pořádný oběd. Tak jsme si dali jen polévku na zahřátí. Já jsem si objednal poctivý slepičí vývar. Vývar byla skvělá volba a pochutnal jsem si.
Manželka měla chuť na kulajdu s houbami, kterou má ráda. Houby jí ale moc nejedou, tak vyjedla brambory, vajíčko a zbytek s těma houbama dala mně, abych to dojedl. Kulajdu si pochvalovala, tak na ni dostali chuť i kamarádi a objednali si ji také pro sebe. Mezitím jsem já dojídal tu kulajdu.
Objev na dně
V poslední lžíci jsem v puse něco divného zkousnul. Přišlo mi to jako nějaký kus plastu nebo ten pocit, když okusujete krevetu a křupe vám v puse ta skořápka korýše. Nenápadně jsem to vyndal z úst. S údivem jsem zjistil, že to, co jsem měl v puse je asi čtyři centimetry dlouhý hmyz. Bylo to něco jako dlouhý červ nebo housenka. Nerozkousal jsem to a bylo to v celku.
Mělo to hlavičku a na zadečku takové dvě anténky. Celé to bylo tvrdé. Jako když je v popcornu taková ta tvrdá slupka od kukuřice. Podobné stvoření jsem už viděl někde na trhu, kde prodávali jedlý hmyz. Misku od polévky jsem měl prázdnou a našel jsem to opravdu až v té poslední lžíci.
Co s ním?
Nechtěl jsem vyvolávat paniku a hlavně manželčin zvracecí reflex. Prázdnou misku s nechtěnou pochoutkou navíc jsem donesl ukázat personálu. Nejdříve tomu servírka nechtěla věřit, ale opravdu to nemohlo být nic jiného, než ten červ. Na větvičku nebo na kousek koření to opravdu nevypadalo. Nechápala, jak se něco takového mohlo do jídla dostat. Slečna se samozřejmě omluvila a položku z objednávky stornovala. Osobně si to vysvětluji, že se mi tam ten hmyz dostal asi z těch hub.
Co teď?
V duchu jsem si řekl, že co oči nevidí, to srdce nebolí, a rozhodl jsem se o tom nikomu neříct. Jen jsem upozornil kuchyň, že i kamarádi si objednali další porci kulajdy, tak ať jim to před servírováním pořádně prohlédnou. Všichni až na mě si na kulajdě velmi pochutnali.
Nebylo to opravdu nic příjemného a z toho nepříjemného pocitu mezi zuby mě ještě nějakou dobu běhala husina po zádech. Chápu, že to asi kuchař neudělal schválně a do jídla se může dostat cokoliv. Přišlo mi hloupé, že jsme tu celou polévku snědli a já jsem ji vracel až prázdnou misku jen s tím tvorečkem navíc. Ale nedalo se nic dělat, dříve jsme to nenašli.
Říct či neříct? Toť otázka.
Váhal jsem, zda mám o tom incidentu informovat ostatní, ale nakonec jsem se rozhodl jim nekazit chuť a hezký dojem z pěkné procházky. Ničím a nikomu bych tím nepomohl. Vzal jsem to tedy vše na sebe. Někdy je prostě lepší to překousnout a nechat okolí žít v sladké nevědomosti.
Jak byste se v mé situaci zachovali vy? Jak byste to řešili? A stačilo by vám, že by jen stornovali objednávku polévky, nebo byste požadovali nějakou kompenzaci za psychickou újmu? Napište mi na Threads.
Pokud vás zajímají další zážitky ze života a nechcete si nechat ujít žádný nový příspěvek na tomto blogu, přihlaste se k odběru novinek. Také mě můžete sledovat na Threads a Instagramu.
