Aniž bych věděl o běsnění turecké policie na náměstí Taksim a útoku na protestanty v parku Gezi, užíval jsem si dnes v sobotu 15. 6. 2013 velice hezké odpoledne. Moje kamarádka Diba, která mě již předtím pozvala na snídani, mě tentokrát pozvala na piknik G.L.I.P. (The Greater Louisville International Professionals). Jedná se o komunitu spojující všechny, kteří našli v Louisville svůj druhý domov.
Jelikož se mé kulinářské umění v této fastfoodové zemi zlepšuje jen pomalu, stejně tak, jako Dalibor na housle, rozhodl jsem se svou zkorumpovanou pidi zemičku, kterou řídí horliví poradci a vlivní lobbisté reprezentovat jen lívanci a zatím se nepouštět do velkých realizací, jako je guláš nebo svíčková!
Moje snažení začalo již nákupem, kde mi dělalo problém v amerických regálech najít hladkou mokou a droždí. Bohužel jsem nenakoupil bez chyby a nevšiml jsem si, že jsem si domů omylem přinesl marmeládu bez cukru. Prostě mě nenapadlo, že něco takového může být ve stejném regálu a rozmýšlel jsem se spíš mezi jahodou nebo malinou.
Těsto na lívance jsem přepravil již předešlou noc, dle tajného maminčina receptu, a nechal uležet do rána. Očekával jsem bouřlivé kynutí, které se bohužel nekonalo. Jednak to bylo určitě falešným droždím v prášku a také mám podezření, že cukr, co jsem si půjčil od svého spolubydlícího, nebyl cukr pravý, ale nějaká sladká náhražka.
Ráno jsem těsto ještě trochu zahustil moukou. Kupodivu mi smažení šlo docela dobře a tentokrát jsem ani nezapálil plotýnku, což se mi už jednou předtím taky podařilo. Do misek jsem přibalil nakrájené jahody a trs hroznového vína a vyrazil kulinářsky reprezentovat na piknik.
