Řeknu vám, že napsat každý týden jeden článek na blog je docela oříšek . Ten týden vždy tak hrozně rychle uteče, že jsem pokaždé překvapen, že se už zase blíží pátek. Někdy mám téma a napíše se to skoro samo, ale někdy to musím opravdu tahat až z paty. Bohužel nemám žádné články do zásoby, takže musím vždy něco napsat z týdne na týden.
Proč nestíhám zrovna tento týden
Jelikož jsem byl teď se synem na pár dní sám u jeho prarodičů a ve čtvrtek byl svátek, tak jsem byl jako otec samopečovatel trochu více vytížený než obvykle. Ne, že bych jindy měl článek napsaný už na začátku týdne, ale nyní to ani nemohu moc dohonit na poslední chvíli, protože malý není ve školce.
Ano, děda s babičkou vnoučka na pár minut pohlídají, ale stejně je to vždy víceméně na mně. Navíc i oni si potřebují trochu odpočinout. Malý má tolik energie, že dokáže unavit tři dospělé osoby levou zadní. Všechny okolo sebe zapojí do hry a taky zavalí lavinou otázek. Děda tak musel vysvětlovat, proč to letadlo má zadní křídlo a proč mu nestačí jen to jedno přední křídlo. Také mu musel ukázat, jak se takové letadlo ovládá a k čemu jsou klapky atd.
Lavina zvídavých otázek
To jste ale měli vidět, když měl děda v ruce vrtačku. Malý to zbystřil a ptá se: „Co budeš, dělat? Vrtat. A kde? Na střeše. Na jaké? Tady. A jak? Takhle. A proč …?“. Vnuk nakonec svou odpověď dostal, ale děda mu musel popsat celý pracovní postup, kde, jak, co a proč.
Já jsem mu zase musel vysvětlovat, co je ten velký stroj, ta žlutá krabice vedle a proč vrtají do země. Ano, vrtali nám studnu a malého div nezajímal i geologický profil půdy a posudek vodohospodářů.
Synovi jsou skoro 4 roky, a to je ten věk, kdy už dítě není jen přisáté u maminky a přežije i jen pod dohledem tatínka. Slýchával jsem, že s malými dětmi nic není, že se o ně stará hlavně maminka, a že tátové si s ním plánují hrát, až bude větší. Že jej naučí čutat do mičudy, vezmou na fotbal a svezou na motorce. Ale vše až povyroste.
Vztah je potřeba budovat co nejdříve, ne až bude mít zájem o mičudu
Ale aby se mohl vybudovat takový pevný a bezpečný vztah mezi tatínkem a synem, je potřeba na něm pracovat co nejdříve i během toho, co je otec na druhé koleji a numero uno je maminka.
Ono se to pouto mezi otcem a potomkem totiž tvoří pozvolna a dlouhodobě. Nezdá se to, ale není snadné ten správný čas na zapojení otce do péče o potomka trefit a ten správný okamžik se může velmi snadno prošvihnout. Proto je důležité být na blízku od samého začátku. Díky tomu děcko ví, že i otec je tam stále pro něho a nejen do počtu vedle maminky.
Jasné, každý to máme nastavené jinak a každý se k rodičovství stavíme jinak, ale já osobně jsem rád, že mohu být u toho a užívat si rodičovství. Bral jsem jej s sebou již od kočárku jen na nezbytně krátkou dobu mezi kojením. Ale když povyrostl, mohli jsme se od zdroje obživy vydat i déle. Teď se mnou přežije i několik dní.
Drobné radosti k nezaplacení
Jak jsme spali v jiném prostřední v jedné posteli, tak se v noci točí jak apoštolové na orloji. Ale i tak je to fajn. Když mě ráno probudí s úsměvem a hned mi začne něco vyprávět. To jsou prožité noční můry odpuštěny. Také je fajn, že přidá ruku k dílu. Chtěl se mnou jezdit s kolečkem a ručičkou mi pomáhat. Za odměnu za jeho „velkou pomoc“ jsem jej zase svezl v prázdném kolečku zpět. Toto jsou drobné momenty, které si užíváme a nikdo nám je už nevezme. Co na tom, že si to možná nebude pamatovat, ale já na to nikdy nezapomenu.
Troufalá rada otcům
Proto tátové, pokud máte možnost být se svou ratolestí, buďte s ní co nejvíce. Jediný, kdo si bude pamatovat, že jste nebyli doma a tvrdě pracovali, budou vaše děti. Ti vám to nikdy nezapomenou. Chápu, že to nelze vždy, ale i děti poznají, kdy se fakt snažíte s nimi být a kdy na ně úplně prdíte. Zrovna nedávno jsem nemohl přijít včas na zahájení pálení čarodějnic. Omlouvám se za to malému a on mi říká: „To nevadí. Já ti to kdyžtak natočím, abys to tady viděl“. Stihl jsem druhou polovinu akce a aspoň mu opekl buřta.
Jak říkám, je potřeba si malého užít teď, dokud je malý a má o mě zájem, protože až mu bude 15 let, budu pro něj trapnej fotr. Děti jsou dar a je potřeba si jej vážit. Oni vyrostou i bez vás, ale je to mnohem lepší, pokud jste u toho růstu s nimi a můžete to také plně prožít. Nebudete litovat.
V tomto se radit nedá
Kdo jsem, abych radil. Je to každého věc. Ale chtěl jsem se o to podělit s těmi, koho to zajímá, a třeba se najdou tací otcové, kteří se nad tím zamyslí a změní svůj postoj a pohled na svět. I kdyby to byl jen jeden člověk (otec), připadal bych si jako opravdový vlivník.
Tak zase za týden
Pokud vás zajímá, co dalšího se mi každý den honí hlavou, sledujte mě na Threads. Občas tady něco postnu na Instagram a pokud si najdu aspoň trochu času, tak každý pátek odpoledne tu na blog napíšu nový článek. Jestli chcete, aby vám nový článek přistál přímo do emailu, přihlaste se k odběru novinek.
