Česká republika v posledních týdnech zažila nevídanou reality show, kde si kromě svých vyvolených, bigbrotherů a superstar měli občané poprvé v historii možnost zvolit přímo svého prezidenta. Občané České republiky měli možnost po několik týdnů nejdříve sledovat kvalifikační sběr podpisů, kde nechyběla ani dramatická zápletka s diskvalifikací a návratem prezidentské kandidátky do hry. Na své si přišli i milovníci lechtivých záběrů, když se kandidáti veřejně obnažovali na transparentních účtech. Do čtvrtfinále boje o Hrad se však už neprobojoval černý kůň, samuraj Okamura. V hlavním boji se tedy utkali Avatar, Žid, Rakušan a další zástupci českých občanů.
Díky svému dlouhodobému pobytu v Turecku jsem se naštěstí nemusel potkávat s kandidáty a jejich billboardy na každém kroku, ale vykukovali na mě pouze z internetových deníků a při sledování zpráv veřejnoprávní televize. Nejsilnější mediální masáž však český národ zažil po druhém kole prezidentské volby, kdy do druhého kola postoupilo duo politických dinosaurů podobným těm, které kdysi na plátně vytvořil Karel Zeman. Během vydatného mediálního přísunu kalorických informací jsem měl místy až pocit, že na mě Karel nebo Aligátor vyskočí snad i z lednice! Proto mi přišel jako velmi dobrý nápad, příspěvek mého kamaráda, který vyzval své přátele na nejmenované sociální síti, aby si vyzkoušeli, jak dlouho se vydrží nedozvědět, kdo je nový český prezident.
Přišlo mi to jako velmi dobrý nápad a proto jsem si naordinoval přísnou mediální dietu, abych své tělo očistil od škodlivých volných radikálů. Dieta se později, v dnešním informačním světě, ukázala mnohem náročnější, než se na počátku zdála. Oproti ostatním jsem měl mírnou výhodu v tom, že se v tureckém prostředí při pití čaje neprobírá vítěz prezidentské volby v České republice, ale co mi situaci velice komplikovalo, byla moje pracovní stáž v budově Českého konzulátu v Istanbulu.
V pondělí po klidném volebním víkendu jsem stále držel přísný informační celibát. V úterý jsem se nucen svými povinnostmi s notnou dávkou opatrnosti odvážil přihlásit do svého emailového účtu. S obezřetností pyrotechnika jsem nejdříve odstranil vysoce toxické a explosivní emaily od rodinných příslušníků obsahující zakázané informace a teď mohu i docela normálně fungovat. To, co se ze začátku zdálo jako nevinná hra, se pro mě teď stává zajímavým osobním experimentem. Dnes, více než tři dny od prezidentské volby tak stále nevím, kdo je hlavou státu, i když mám neblahé tušení.
