Už rozumím tomu, proč i nekonečné seriály mají přes prázdniny volno a televizní stanice najíždějí na letní program. Příští rok to tak udělám, protože je pro mě nemožné udržet tempo psaní článků také přes léto. Byl jsem pořád někde na cestách a pracoval ve volných chvilkách. Během dlouhých zimních večerů si napíšu něco do zásoby, ale teď v rukávu nic nemám.
Popravdě ani nemám nějakou spisovatelskou slinu. Do září a nového školního roku jsem skočil rovnou po nohách a pořád šlapu vodu, abych se nějak udržel nad hladinou. Skoro každý den jsem od rána do podvečera venku a vítám přijíždějící turecké studenty, co přijíždějí do České republiky za studiem. Ubytovávám je na koleji, oběhávám s nimi směnárny a mobilní operátory, zapisuji je ke studiu a také odpovídám na všemožné dotazy, řeším jejich první problémy v novém městě, kultuře a prostředí. Je to součást našich česko-tureckých služeb.
Studijní poradenské služby jsou hlavní pracovní náplní mojí manželky a ta je celý rok v kontaktu nejen se studenty, ale hlavně s jejich rodiči, tetičkami, bratranci, strejdy z druhého kolene, a všem vysvětluje, jak se o jejich miláčka, kterého posílají do zahraničí za studiem, postaráme, jak si má připravit dokumenty, připravuje je na vízový proces, hlídá termíny a platby, odpovídá na dotazy a řeší různé neočekávané situace.
To, že už se o studenta postarám, když je v Česku, je vlastně třešnička na dortu a výsledkem předchozí několikaměsíční práce. Znamená to, že studenta na školu vzali, dostal vízum, byl schopný přiletět a teď se tu jen musí aklimatizovat. I když je to teď v září hodně náročné a intenzivní, mám to rád. Jsem rád ambasadorem České republiky. Jelikož je Praha moje džungle, tak vím co a jak, znám cestičky jak na to, vím, kde je zkratka a jak vše zařídit. Toto je výhoda našeho česko-tureckého spojení.
Vypadá to, že od nového školního roku se do těchto poradenských služeb také více zapojím a pokusím se ji odlehčit. Na jednu stranu je fajn, že je po jejích / našich službách takový zájem, ale už to začíná být neudržítelné a pro jednoho člověka je to přílišná zátěž. Letos to manželka zvládla a zvládla to velmi dobře, ale pokusím se do toho více zapojit systém, procesy a automatizace.
Také jsem se znovu pustil do mé youtuberské kariéry, i když tentokrát v tureckém jazyce. Potvrdilo se to, co jsem si myslel. Tedy, že Turci ocení moji lámanou turečtinu a bude jim to sympatické.
Hned první video, které jsem natočil na jeden záběr na Vyšehradě během toho, co můj syn vedle spal v kočárku, si už získalo několik lajků a pár komentářů. Nejsou to tisíce, ale už má dvakrát více shlédnutí než to předchozí české video. Je to pro mě motivace, že bych to měl zkusit. To, jak a proč jsem o tom přemýšlel, jsem už psal tady.
Jinak asi nic nového. Na delší články a hlubší myšlenky teď nemám čas ani chuť. Jen jsem nechtěl přerušit šňůru článků a opět jsem musel něco vytáhnout až z paty. Až se k tomu dostanu, sepíšu, jak jsem se měl v Lotyšsku, a také mám v hlavě pár dalších článků. Jenže teď ten týden tak rychle uteče, že ani nevím jak.
Na Threads stále píšu, moje aktivita tam se liší podle toho, jak a kde mám nějaké prostoje, a z mobilu se zapojím do diskuse a komentářů. Děkuji vám za vaši přízeň a jedem dál.
