V prvním článku jsem popsal, jaká byla moje motivace studovat ve Zlíně a jaké tam byly moje začátky. Hrozné bydlení na Chmelníku, nová škola a zvykání si na samostatný studentský život nebylo jediné, s čím jsem se musel v začátcích svého studia na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně vyrovnat.
Řešil jsem také vztah na dálku. Psal jsem o tom svým kamarádům dne 16. 10. 2008 takto:
„Sice se moc nevídáme, ale tak nějak se to dá přežít. Píšeme si, voláme si a tak. Ona se teď zase vrátila ke svým kamarádům, tak má o zábavu postaráno. Říkali jsme si, že je to pro nás zkouška. Buď to vydrží, anebo ne. Já si zase říkám, že teď nějak musím vydržet než vyrostu, budu mít pořádnou práci, peníze a konečně budu spokojený.
Jinak si myslím, že jsem se tu s tím Zlínem vyrovnal docela dobře. Je to teda hrozné malé město, ale nemám problém. Praha mě naučila samostatnosti a nikde se neztratím. Spíš tu jsou lepší lidé. Takoví přátelští. Spíš bude šok pro pohodového Moraváka, když přijede do Prahy a tam ho to semele. Ve městě je to samý student a dost mladých lidí. Každý ti pomůže a tak. Mně se tu fakt líbí.
Cesta do Prahy trvá vlakem asi 4–5 hodin. Mě jako studenta to stojí okolo 200. Možná i proto si nemohu dovolit jezdit do Prahy tak často. Nemám na to čas a peníze. Teď jsem poznal, jak je všechno drahé. Musel jsem si tu vše koupit. Nádobí a tak. I jídlo si musím kupovat a něco si ohřát. Ale jsem rád, že to tu je takové, jaké to je.“
Ve Zlíně jsem mohl vydržet studovat i díky (finanční) podpoře rodičů. Když na to tak vzpomínám, nebylo to snadné období a musel jsem počítat každou korunu. Byl jsem závislý jen na tom, co jsem dostal jako výživné a kapesné od rodičů. Předtím jsem si něco vydělal na brigádách, ale nebylo toho moc.
Ve Zlíně jsem musel platit mnoho výdajů, o které jsem se v Praze nestaral. Jako je právě to základní vybavení pro vaření si na koleji, kupování surovin a další věci, co člověk bydlící samostatně potřebuje, ale během ubytování v mama hotelu neřeší. Nikdy nezapomenu na tu radost, když jsem ráno zjistil, že ten starý zapomenutý chléb ještě nezplesnivěl a dodá mi trochu energie, než přijdou peníze a budu se moct vydat na výpravu za potravou.
Přestože jsem na Chmelníku, kde jsem se snažil co nejméně vyskytovat a co nejvíce času trávit ve škole nebo v knihovně, docela trpěl, ve Zlíně a na univerzitě se mi líbilo. Bral jsem to jako osobní výzvu a ze všech sil jsem se tu snažil uspět. Takto jsem o tom psal 24. 11. 2008:
„Každý po nás chce vypracovat nějakou seminárku, už mám za sebou 2 prezentace, pořád něco píšu, vyhledávám a tak. Mají na nás nároky, aby se to prý pak dalo publikovat v odborném časopise. Pořád to nějak hrnu před sebou, ale už mi pomalu dochází dech. Chci to tu vydržet co nejdéle. Uvidím, jak dopadnu po prvním zkouškovém, ale říkám si, že snad to dám. Už jsem něco zažil, tak snad i tohle přežiju. Jinak si budu hledat nové bydlení. Na ten můj skvot se přistěhovala další banda a už je to neúnosné. Zkusím si najít nějaké místo na koleji, uvidím, jak dopadnu.“
Ubytování na Chmelníku byla opravdu drsné přivítání ve Zlíně a zkouška, která mě zocelila. Z lůna matičky Prahy jsem se ocitl v Baťově městě a musel se tam vypořádat s mnoha nesnázemi. Byla to pro mě opravdu největší zkouška, zda to tu se studiem myslím opravdu vážně a co jsem ochotný pro to udělat. Přestože jsem se opravdu snažil si na to ubytování 4. kategorie zvyknout, na konci listopadu 2008 bylo jasné, že v tomto skvotu, jak jsem svému ubytování přezdíval, nemohu dál zůstat a hledal jsem si nové ubytování.
Když jsem ukončil své ubytování na Chmelníku, paní ubytovatelka mi s uznáním ve tváři při předávání klíčů říkala. že jsem docela statečný. Že prý si myslela, že tu to ubytování vzdám mnohem dříve a že tu ani tak dlouho nevydržím. Už teď vám prozradím, že s trolejbusovou přestupní stanicí jsme si po novém roce našel super soukromé ubytování a začal psát novou kapitolu svého studia ve Zlíně. Ale o tom se rozepíšu až v dalším článku.
Pokud nechcete, aby vám uteklo pokračování mých studentských začátků ve Zlíně, přihlaste se k odběru novinek nebo mě sledujte na Threads, kde každý den píši o různých tématech z mého současného života.
