Na tomto blogu občas napíšu rozšířenou verzi svých myšlenek z Threads, kde každý den něco sdílím. Někdy se to téma chytne více a někdy méně. O letošních Velikonocích mi přišlo, že kromě hranaťáka a úmrtí papeže Františka celý Threads řešil také děti a jejich hlídání prarodiči.
Vím, že je to jen moje zkreslená sociální bublina a nikoho to vlastně nezajímá, ale i tak mě mile překvapilo, kolik lidí se do diskuse zapojilo a sdílelo svůj přístup, postoj a zkušenosti. Těší mě, že vás toto téma zaujalo a velice vám děkuji za všechny komentáře.
Na toto téma mě přivedla návštěva jedné tetky, vzdálené příbuzné, která říkala, že je fajn, že babičce půjčujeme vnoučka a mohou být spolu i na pár dní sami. Loni ji totiž společně navštívili a zůstali na její letní chatě na pár dní. Říkala, že nějaká mamina v její rodině své dítě tchýni nepůjčuje, protože se bojí, že udělá tchyně něco špatně. Prý u toto vždy snacha musí být a hlídat je. Prý se ty obavy snachy týkají hlavně jídla a výchovy. Neznám detaily, ale pochopil jsem to tak, že by prý s babičkou mohlo dítě jíst něco nezdravého a babička by jej mohla naučit nějaké lumpárny.
Děti se nepůjčují
Pro hnidopichy je nutné si v prvé řadě ujasnit terminologii. Děti nejsou věci, takže se nepůjčují. Děti jsou také lidské bytosti, proto se svěřují prarodičům na hlídaní (do péče). Ti rozumnější jistě chápou, jak to tetka myslela, a že děti se nepůjčuji na hraní, zábavu atd., ale přináší to také určitou odpovědnost.
V tomto článku tedy trochu rozvedu, jak toto téma vidím z pohledu naší česko-turecké rodiny a jaké jsou mé osobní zkušenosti. Okrajově se také dostanu k vašim zkušenostem.
Vysvětlete si pravidla a respektujte je
Jak jste asi pochopili, tak v naší rodině nemáme s „půjčováním“ dítěte problém. Zásadní ale bylo, že jsme si se všemi hned na začátku nastavili jasná pravidla. Prosím, žádná hypnóza mobilem. Malého necpeme cukrem. Žádná lízátka, bonbóny a další nesmyslné sladkosti. Ok, když babička nebo prababička napeče bábovku nebo velikonoční cukroví, tak to nezakazujeme. Ale oni už také ví, že malej a velkej nejí sladké, takže moc nepečou.
Malému také nedáváme slazené nápoje a už vůbec ne nějaké kofeinové nápoje. Na zahnání žízně stačí voda. Když jsme na dovolené, tak může být na přilepšení džus. Ideálně čerstvě vymačkaný. Sladkým malého opravdu necpeme, ale zase nejsme nějací cukroví radikálové. Prostě mu jdeme příkladem a jak víte, zakázané ovoce nejvíce chutná a odříkaného chleba největší krajíc, takže to nezakazujeme, ale současně nepodporujeme.
To, že malého netrestáme na zadek jsme během úvodních pravidel připomínat ani nemuseli, to bereme jako samozřejmost. Až díky vašim komentářům mi došlo, že přestože jsme ve 21. století, existují rodiče a prarodiče, co si myslí, že jeden výchovný pohlavek nebo poplácání na zadek neuškodí. Toto je no go. Přes toto prostě nejede vlak. Na malého jsem ruku nevztáhnul a nevztáhnu. Stejně tak, jako se násilím neumravňují ženy, tak děti také ne. Pokud by na tomto nepanovala shoda, byl by to pro mě pádný důvod potomka prarodičům nepůjčovat.
Stará škola vs. moderní přístup
Ano, naše rodiče a prarodiče jsou stará škola. Někdy si myslí, že když už vychovali nás, mají oprávnění a dostatečnou praxi vychovávat naše děti. Toto však neplatí. To, že je někdo rodič a dítě mu vyrostlo, z něho dobrého rodiče nedělá. Sám vidím, že se být rodič stále učím za pochodu, a přiznám se, že třeba někdy udělám chybu. Snad ne fatální, ale rozhodně nejsem ve všem ideální. Ale tím, že jsem si o tom něco načetl, naposlouchal a odkoukal, snažím se těchto chyb dělat co nejméně.
Tak jako se rodič musí sžít s novou rolí rodiče, musí také prarodiče přijmout svou novou roli. Hlavní slovo mají a směr udávají rodiče a prarodiče by neměli jít proti nim.
Jako nejdůležitější tedy vidím si na začátku nastavit jasná pravidla, která musí dodržovat obě strany. Jak úzkostlivá matka, příkladný otec, tak radící babička a vychovávající dědeček. Každá rodina je jiná a má jinou dynamiku. Co rodina a rodič, to úplně jiný přístup a osobní zkušenost.
V našem případě ve výchově a péči o děti také hrají roli různé kulturní zvyklosti a přístupy. Ale naštěstí musím říct, že se nám podařilo najít vzájemnou shodu a střední cestu.
Jak to máme u nás?
Turecká babička přiletěla za námi do Prahy hned druhý den po porodu. Byla tu s námi asi měsíc, aby nám pomohla v začátcích a morálně podpořila svou dceru, mou manželku. Musím ji pochválit, že nám do toho nekecala a dala nám dostatečný prostor k tomu, abychom se sžili s novým človíčkem a vše si vyzkoušeli a naučili se. Poradila jen, když jsme se ji zeptali a pomohla jen, když o to byla požádána. V tomto si ji velmi vážím a udělala to velmi citlivě.
Co jsem slyšel od jiného tureckého rodinného známého, není tento přístup tchýně samozřejmostí. Vyprávěl mi o tom, jak se jeho turecká tchýně převtělila do role novopečené maminky a o jejich potomka se starala až přespříliš. Navíc jim do výchovy mluvila celá turecká rodina. Takže je teď rád, že se mohli schovat v Německu, a tam se o svého potomka mohou starat jen jako trojčlenná rodina.
V Turecku je takové zapojení prarodičů asi mnohem častější než v Česku. Manželka mi vyprávěla o tom, jak se například její babička přestěhovala z Ankary do Istanbulu, aby mohla být blíže svým dcerám a pomoci jim s péčí a výchovou potomků. Sestřenice mojí manželky dokonce bydlí v USA a její rodiče, zejména když byly děti malé, tam zůstali třeba 2-3 měsíce v kuse, aby mohli hlídat děti a být jim nablízku. Věřím, že i díky tomu mají oba chlapci velmi vřelý vztah ke svým prarodičům a každé letní prázdniny byli v létě několik týdnů v kuse u prarodičů v Turecku.
Český vs. turecký přístup
To, že se turečtí prarodiče zapojují více než ti čeští, je podle mě způsobeno hlavně tím, že v Turecku naše až čtyřletá mateřská a rodičovská není vůbec běžná. Vím o případech, kdy do půl roku musela maminka do práce a její roli v domácnosti převzala babička. Samozřejmě se to liší region od regionu a podle socioekonomického statusu rodiny, protože v Turecku jsou také běžně ženy v domácnosti, které nechodí do zaměstnání a jejich džob je starat se jen o děti a domácnost.
Ale to hlavní, co jsem z vašich komentářů pochopil je, že:
- Je potřeba si uvědomit, že děti nejsou věc a pokud se „poškodí“, je velmi náročné je „opravit“. Jde zejména o jejich výchovu a návyky. Jak víte, děti se všeho hned chytnou a (pra)rodiče jsou jim vzorem. Buď dobrým nebo špatným, ale to oni tak nevidí a přebírají vše. Špatné je, pokud rodiče mají nějaký přístup a prarodiče jiný a do potomka zasejí ten „nesprávný“. Na druhou stranu ani rodiče nejsou perfektní a někdy je pobyt u babičky a dědečka ku prospěchu. Z vašich reakcí je však půjčování potomků spojeno spíše s obavou, aby nedošlo k nějakému nevratnému „poškození“.
- Pokud panuje shoda na výchově, přístupu a stravě, není problém děti prarodičům půjčovat. Také to byli rodiče a věřím, že teď si na základě svých zkušeností mohou plnými doušky užívat jen ty radost s vnoučaty a ty běžné radosti mohou prarodiče přenechat rodičům. Ale pozor. Rodič by měl mít poslední slovo a prarodiče by to měli respektovat, a ne domluvu obcházet. Vše je to o vzájemné důvěře, a to bez ohledu na tom, zda se jedná o babičku, dědečka nebo strejdu. Prostě těmto lidem svěřujeme to nejcennější, co máme, a tak je potřeba to brát.
- Někteří rodiče by chtěli děti půjčovat, ale prarodičům již neslouží zdraví a péče o vnoučata by byla pro ně náročná. Nebo také dnešní moderní aktivní důchodci nemají vůbec čas. Buď stále pracují nebo si jako stříbrňáci užívají druhou mízu.
Jistě by se sem daly sepsat i další postřehy, ale nejlepší bude, když se na celé vlákno podíváte sami a uděláte si svůj vlastní názor. Pro mě to byl zajímavý exkurz mimo mou bublinu a dozvěděl jsem se mnoho nového.
To je důvod, proč toto vše dělám. Všem vám velice děkuji a budu rád, když si na Threads podiskutujeme také nad dalším tématem. Sledujte mě, aby vám mé každodenní myšlenkové pochody neunikly.
Pokud se vám tento článek líbil a chcete, aby vám každý pátek odpoledne do schránky přistál nový článek z mého osobního blogu, přihlaste se k odběru novinek.
Děkuji vám a přeji vám jen samé krásné chvíle s vašimi potomky, ať už je prarodičům půjčujete nebo ne.
